Polsko

Válec také v Polsku 

setkání 1.druhu, mapa: (U-034)

Svědectví pilotů 

„Při službě v hotovosti jsme dne 6.7. 1983 dostali rozkaz startovat na vzdušný cíl. Letěli jsme ve výšce 100 metrů. Úkol jsme měli plnit nad mořem, do vzdálenosti 50 kilometrů od pobřeží. Velitelské stanoviště,“ psal ve svém hlášení pilot kapitán Zbigniew P., „v jednom okamžiku vydalo rozkaz. Vystoupat na 1000 metrů, potom na 2000 a posléze na 4000 metrů. Po usilovném manévrování a změnách kurzu mně můj pozorovatel, podporučík Marek J. hlásil, že proti hladině moře vidí jakýsi cíl. Nemohl jsem ho najít, proto jsem mu předal řízení, aby stroj navedl blíže k pozorovanému objektu. Konečně jsem ho spatřil i já, byl pod námi, ve výšce asi 3000 metrů. Vypadal velice záhadně. Létal po eliptické dráze nad linií pobřeží, vlevo od nás. Hlásil jsem velitelskému stanovišti, že vidím cíl a přibližuji se k němu, abych upřesnil, o co jde.  Zároveň jsem převzal řízení letounu. 

Po přiblížení na vzdálenost 300 metrů bylo možno dobře pozorovat jeho podivný tvar. Nebylo to nic, co by připomínalo dosud používané létající stroje. Objekt měl tvar prodlouženého válce, na obou stranách zaobleného, dlouhého asi 6 a o průměru dvou metrů. Neměl žádné imatrikulační znaky, nebylo patrné ani řízení. Neviděli jsme žádné motory, ani otvory. Měl černou barvu, podobnou oxidovanému kovu v paprscích slunce. Když jsme se přiblížili na vzdálenost 200 metrů, tento podivný válec se rychle obrátilo 180° a letěl naším směrem. V jednom okamžiku jsem podvědomě pohnul řídící pákou a snížil výkon stroje, aby nedošlo ke střetu. 

Náš protějšek mezitím prolétl z naší pravé strany na levou, letěl stejnou rychlostí jako my a ve stejné výšce. Abych se udržel v blízkosti cíle, udělal jsem ostrou zatáčku. Vzniklým přetížením se mi zatmělo v očích. Po vyjití ze zatáčky, vzteklý na cíl i sebe, jsem nabil zbraně připravil je k použití. Zároveň jsem žádal velitelské stanoviště o povolení k palbě. V tom okamžiku udělal cíl ostrou zatáčku vlevo. Donutil mě ho následovat. Vzápětí se od nás rychle vzdálil. Vzdaloval se o minimálně 300 kilometrů větší rychlostí, než dosahoval náš stroj. Jeho manévr působil dojmem, že se nám chce dostat za záda. Letěl tak, že se otáčel okolo své osy, zdánlivě nemohoucně, jako zraněný delfín. Konečně, jako by ho zábava s námi nudila, přešel do rychlého klesání. Po tomto manévru se nám rychle ztratil z dohledu. Právě když z velitelského stanoviště přišlo povolení použít zbraní. Příliš pozdě, cíl zmizel. Provedli jsme ještě několik manévrů, chtěli jsme ztracený objekt najít, ale marně. Už jsme ho nespatřili, také nám docházelo palivo, bylo třeba se vrátit na letiště. Do prostoru střežení byl vyslán další letoun, náš úkol končil.“(…)

Zdroj: Projekt Záře